Tomáš Baťa
Nejznámějším českým podnikatelem a průmyslníkem byl dozajista Tomáš Baťa. Tento zlínský vizionář založil 21. září 1894 spolu se svými dvěma sourozenci továrnu na boty Baťa a začali šít boty pro celé široké okolí. Velmi brzy vyráběli tisíce párů bot denně a podnik rychle rostl.
Baťa se proslavil nejen tím, že vymýšlel nové modely bot, ale vsadil i na do té doby neotřelou propagaci, nabízel obuv za takzvané baťovské ceny (například 9,90 Kč) a o své dělníky se řádně staral – zakládal pro ně školy, ubytovny, nemocnice i stavěl byty. Brzy expandoval do zahraničí a byl jedním z prvních, koho napadlo rozdělit celý výrobní závod na různá oddělení a menší celky.
Tomáš Baťa zahynul při letecké nehodě a v čele podniku stanul jeho bratr. Jeho zásluhou vznikl známý Baťův kanál a postaral se o rozmach podniků a prodejen v dalších zemích světa – svět také během jediného roku celý objel. Když odešel po druhé světové válce do exilu, v čele firmy stanul syn Tomáše Bati Tomáš.
Emil Kolben
Možná znáte Kolbenovu ulici v Praze, ale neznáte Emila Kolbena (1862–1943). Což je velká chyba. Byl jedním ze zakladatelů největší strojírny na našem území, kterou nazval ČKD (Českomoravská-Kolben-Daněk). Byl zdatným technikem, inovátorem i vynálezcem. Zkušenosti sbíral nejprve v USA, kde pracoval pro Edison General Electric Company, pak si v Praze otevřel továrnu, která měla velké ambice – vyrobit cokoliv od špendlíku po lokomotivu. Výroba se mu dařila, podnik se rozrůstal a o jeho výrobky byl velký zájem i v zahraničí. Konec jeho života nastal za druhé světové války – v čele továrny stál do roku 1939, pak skončil jakožto Žid v Terezíně a tam i zemřel.
Jindřich Waldes
Společnost Koh–i–noor zná asi každý. Už méně známý je její zakladatel Jindřich Waldes (1876–1941). Ten ovšem nezačínal jako nějaký výrobce tužek, jak by se podle současné produkce společnosti mohlo zdát. Jindřich Waldes se proslavil jako vynálezce patentky. Ta už se vyráběla sice dříve, ale ručně a velmi komplikovaně. Jindřich Waldes spolu s Hynkem Pucem vymysleli stroj, který automaticky vkládal pružiny do středů patentek, čímž proces výroby zjednodušili a zrychlili. Začali ve své továrně vyrábět různorodou kovovou galanterii, zájem o ni byl i v zahraničí a podnik měl brzy 300 zaměstnanců. Pak začaly vznikat továrny i jinde ve světě. Před druhou světovou válkou v Koh–i–nooru pracovalo okolo 3 000 dělníků a o jeho produkty mělo zájem 73 zemí světa.
Přečtěte si také Průmysl 4.0 v Česku pořád ještě úplně nefunguje nebo Nabíječky pro elektromobily schází. Proč?